Pískej hlodavče!

(Publikováno již r. 2014 měsíce října)

Z okrajů plyně stéká v rytmickém tempu, které se snaží uspávat. Proudí každou onou štěrbinkou, dál a vstříc, něčemu dávno poznanému. Perličky rosy třepetají se vzduchem, padající kolem nás a přes to představují nevídanou skutečnost.
Pravda za pravdou, kapka za kapkou. Podobně jako den splývající s následným. Šmouha, zmatek, vzlyky a vztek. Rana za ranou. Perličky rosy doputovali do obřadní síně, kde si každá s každou splnila slib. Nikdy, už nikdy naše tempo nebude kolébavé, konejšivé a pomáhající. Ať budeme jakékoliv, ale už nikdy společné.

Skupinky se rozpadly a prvky začaly existovat samostatně. Jeden a jeden a jeden... Co dokáže jeden? Pouze jedno. S podporou, chválou, vírou, společnou silou a nadějí mnohem více. Spolupráce, komunikace a hlavně naslouchání uskutečňuje něco nepopsatelného. Mělo by. Věřím, doufám. Jde to.

Kutálely se odrážející se korálky rosy pod slunečními paprsky. A jednou dojde k obrovské průtržy mračen... Rosy se skryjí a zůstanou pouze dešťové kapky. Ty obrovské skvrny na duši, které nevygumujete, nevymizíkujete,... A pokud je přelepíte, tak stále ona průhlednost zůstává. Přelepit není řešením. Skrývá se pod ním zoufalé volání o pomoc.

Však víte, že rosy se neskryjí. Pravda. Ale jsou to ony, které trápí. Lépe by bylo s kapkami. Maličkosti tíží duši. Z maličkostí vzniká svět. Z maličkostí vzniká vše velké. Maličkosti jsou velké.

I v mravenci je síla.